Tiskem probehla zprava, ze MF nechce zverejnovat kolik zaplatil za odskodneni (zde).
Nedivim se jim. Od rozhodnuti Nejvyssiho soudu, ze ministerstvo plati za spravni soudnictvi, protoze jsou zde dva urady, plati i za chyby, ktere vubec neudelalo.
Otazka je, co je tech 55 milionu. Jestli to jsou jen chyby MF nebo i jinych uradu.
Jak si mozna vzpominate, v roce 2014 jsem pozadal o plat p. Ing. Necasove, byv. Nagyove a ministerstvo prace a socialnich veci tehdy odmitlo vydat. Po trech prohranych soudech (brzo ctyrech) se to znovu dostalo k pani ministryni, ktera rozhodnuti zrusila…. a nyni ministerstvo znovu zamitlo.
Zpusob, jakym zamitlo je obdivuhodny, porusili snad vsechny principy spravniho rizeni, takze nejaka odchylka od konstatni judikatury Evropskeho soudu pro lidska prava nikoho prece neprekvapi. Timto tempem to mozna dostanu v roce 2025.
Budu informovat o prubehu.
Pozadal jsem si o dane rozhodnuti citovane pani vrchni statni zastupkyni v tiskove zprave. Plny text rozhodnuti zde.
Prvne cituji z rozsudku Vrchniho soudu 5 To 20/2016:
“V dané věci lze odkázat i na judikaturu ELSP, a to především na rozsudek ve věci Campos Daâmaso proti Portugalsku. ESLP v uvedeném případě dospěl k závěru, že postup státních orgánů, které zahájily trestní řízení proti novinářům, kteří v novinách uveřejnili obsah obžaloby, byl legitimní.”
To je minimalne velmi pochybne, spise bych rekl, ze to je lez. ELSP dospel k zaveru, ze to bylo poruseni cl. 10 Umluvy a naridil Portugalsku vratit pokutu. Rekl, ze dana ustanoveni portugalskeho trestniho zakoniku jsou obecne legitimni (a cituje Radu), ale v tom pripade to legitimni nebylo. ESLP resil, ze dane omezeni vubec nic nevyresi, a proto neni legitimni. Dane rozhodnuti je k dispozici pouze ve francouzstine a portugalstine, tak si statni zastupce asi myslel, ze muze soudu lhat (a soud mu na to skocil).
Dale v dane veci (5 To 20/2016) slo o publikaci celeho neverejneho usneseni o zahajeni trestniho stihani. To by mozna mohlo byt v poradku, protoze to usneseni asi nemohlo byt ziskano v souladu se zakonem.
Soud se ale vubec nevyporadal s tim, ze ta vyzva nema zakonny podklad.
Vypada to, ze nebyla podana ustavni stiznost. Skoda.
This post will talk about data-driven research on disability. Whenever big data is used.
In this blog post, I will collect links to data sets that were used in disability research or potentially can be used.
There are many economic datasets that I will write about elsewhere later, for the time being I will link them below.
CDC:
http://www.cdc.gov/ncbddd/disabilityandh…
General economic datasets:
aggregators
Nejvyssi spravni soud si mysli (rozhodnutí ze dne 25. května 2015, c.j. 6 As 255/2014-42), ze by to Mestsky soud v Praze mel vic promyslet (aniz by predvidal vysledek). A ma pravdu – v obou vecech, Mestsky soud by to mel vic projednat a vysledek je nejisty.
Jedno je jiste, squatteri padli na mimoradne nepratelsky senat krajskeho (mestskeho) soudu. Zacalo to tim, ze jim skoro nechtel pripustit zalobu (sikanozne po nich chtel zmenit petit), odmitl jeden opravnene uplatneny zalobni bod, potom prakticky odmitl zakladni dokazovani a nakonec jeste velmi neprijemne predsedkyne vyslovila svuj nazor (neco jako “co jste cekali”). Ano, jak poznamenava NSS, senat na nepratelstvi ma z ustavy pravo, ale ja si myslim, ze jsou jiste hranice.
NSS rozhodl spravne, kdyz to hodil zpatky na krajsky soud, protoze takovy rozsudek by si asi ve Strasburku vyslouzil oceneni poruseni cl. 13 ve spojeni s cl. 3 Umluvy.
Co je take jiste je, ze tento pripad doputuje az do Strasburku, pokud se nezastavi nekde driv. Nyni maji dobreho pravnika a rad si prectu dany rozsudek. A vubec bych se nedivil, kdyby to byl prvni rozsudek podporujici squattery.
Vypadá to, že Ústavnímu soudu konečně začíná docházet trpělivost s obecnými soudy ohledně náhrady škody za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (z. č. 82/1998 Sb.).
V minulých pár týdnech Ústavní soud vydal pěkných pár ostrých rozhodnutí (sp. zn. II. ÚS 3005/14, I. ÚS 2551/13, I. ÚS 4227/12, I. ÚS 1599/13, I.ÚS 1822/14, III.ÚS 1071/14 a III.ÚS 197/15). Doufejme, že to je předzvěst lepších časů, protože to, co si dovolovaly obecné soudy, byla občas hanebnost.
Hlavně III.ÚS 1071/14 doporučuji, protože tam soudy musely dělat doopravdy psí kusy.
Freedom of expression of lawyers criticizing a judge.
Grand Chamber agreed with the Chamber and found a violation of art. 6 par. 1 of the Convention, but reversed the previous judgment and found a violation of art. 10 of the Convention.
Nikdo nevi, protoze prece nevedou zadne statistiky (to mi napsali a nemam chut se o toto zatim soudit). Co je ale zrejme je, ze MPSV i po zasahu Ustavniho soudu stale pocita delku rizeni pouze od zacatku rizeni do posledniho ukonu MPSV. Zase, ze jim to uz omlatil Ustavni soud o hlavu prece nevadi, Brno je daleko.
